Zpátky v Aberdeenu

Říjnové čtrnáctidenní prázdniny nám dneska skončily a já se musel zase vrátit do (ne)oblíbeného Aberdeenu. Jako vždycky čas utekl jako voda a ani jsem si nevybalil, už jsem balil na cestu zpátky. Nerad to píšu, ale bohužel „zejtra zase do školy“. Co mě tu vůbec do Vánoc čeká a jak jsem vůbec strávil prázdniny?

Zázrakem se nás do druhého ročníku Interaktivní Multumediální Tvorby na Banff and Bucahn College dostalo celkem 7. Z toho 3 Češi, 1 Slovák, 1 Maďar (jako národem), 1 Angličan a 1 Skot. Trochu se nám změnil rozvrh, takže do školy dojíždíme pouze úterý a středa od 9:30 do 15:30 s tím, že v úterý máme JavaScript a 3D a ve středu Grafiku a Fundamentals-Komunikace. Já osobně jsem zameškal první týden, což se moc neprojevilo. Dostali jsme do prázdnin jen 2 projekty. Loga a report na téma Project Management o 2 000 slovech. Loga mě bavila. Jen jsme je museli udělat v Adobe Ilustratoru, který byl pro mě novým programem. Nicméně podle našeho učitele jsem to udělal excelentně a vysloužil jsem si pochvalu. Co se týče reportu, tak jsem si asi čtyři dny v kuse sednul od 16:00 do Bůhví do kolika a mlátil to do klávesnice. A tak jsem všechno splnil a odevzdal v termínu.
Jedna mimoškolní změna se udála také v bytě. Místo tří jsme tu teď ve čtyrech. Místo Křečise, přiletěli za honem za prací Erik s Patrikem.

Dlouho očekávané říjnové prázdniny nám trvaly od 6. do 24. října. Trošku jsem pro přítelkyni přichystal překvapení, když jsem jí nakukal, že dorazím až 8. S kytičkou v ruce jsem jí pak překvapil u ní v pokoji a od té doby jsme se od sebe takřka nehli. Strávili jsme krásné chvíle u zámku Berchtold, v Doníně, Újezdci, Oboře, Žerotíně, u bráchy na kolaudaci bytu a v neposlední řadě u večeře s rodiči. Bohužel jak už jsem psal, prázdniny strašně utekly a dneska už jsem v 8:15 opouštěl ruzyňské letiště. V 9 hodin jsem byl na Heathrow v Londýně (nenechte se zmást… hodinový posun), zahrál jsem si FIFU 12 a pokračoval směr Aberdeen. Cesta netrvala dlouho, ale přistání se táhlo díky husté mlze, bylo vidět až posledních 200 mětrů. Počkal jsem si na zavazadlo a vyšel ven a myslel jsem si, že vykvetu. Takovej vítr jsem si ani nepředstavoval. No nic, zpátky v zemi větrů (těch přírodních, přírodních jako opravdu přírodních).

Počítám, že do Vánoc toho do školy moc nebude, ale radši nebudu předbíhat, však oni si na nás Skoťáci něco najdou.