Viktorka je bez práce

Už je to nějakou tu dobu, co jsme na Viktorce (151 Victoria Road) v novém složení, když mě s Lachym doplnil Patrik s Erikem, spolužáci ze střední školy, kteří sem přijeli za prací. Dva měsíce utekly a kluci stále ještě nemají práci. Navíc skoro po roce a půl odešel Lachy z Chiquita. Sice měl tohle udělat už před půl rokem, ale budiž.

Z těchto skutečností tedy vyplývá, že jen já jsem momentálně jediný „zaměstnaný“ v našem bytě. Píši to schválně v uvozovkách, protože se nejedná o čistě zaměstnanecký poměr, protože já sám jsem svým pánem… to vyznělo divně, ale taky budiž. Na druhou stranu to, že jsem si během velkých prázdnin udělal volnou živnost na tvorbu webových stránek, bylo jedno vůbec z nejlepších rozhodnutí, které jsem zatím v životě udělal. Dělám to, co mě baví a dělám to z pohodlí domova. Domov je sice 1 200 kilometrů jinde, ale ….budiž. Nemusím tisknout CVčka a chodit po městě a poslouchat „We give you a call“, což v podstatě znamená „Tvoje CV skončí v koši, měj se“. Jsem i rád, že jsem opustil Korovu, kde už se to poslední pracovní týdny vážně vydržet nedalo (Vysvobozen z pekla?). Tohle mi dalo impuls, abych začal věci konečně řešit a trošku bojovat za to, čemu věřím a čemu se chci v budoucnu věnovat. Ale dost už o mně.

Lachy si konečně nechal říct a odešel z Chiquita. Upřímně někdy jsme se s Křéčou až smáli, jak sebou nechá manipulovat. Jsem rád, že si to konečně uvědomil a udělal za tím tlustou čáru.
Co bude s klukama je pro mě zatím velká neznámá. Rozdaných 60 CVček nic nevyřešilo. Na můj vkus je to číslo dosti malé na 2 měsíce, ale ono to neni jen o rozdávání, chce to notnou dávku štěstí.