FIFA CHALLENGE #6 – Zlepšení

Dalších deset zápasů mě přesvědčilo o tom, že s Ondrou už pomalu musím počítat. Přestává z něho být „nazdárek“ a jeho hra nabírá úplně jiné otáčky. Sice to podle výsledků není tolik vidět, ale jeho nová taktika mě zaskočila natolik, že v některých zápasech se dokonce musím modlit, aby nepřišel průnikový míč za obranu a chudák pak Almunia.

Něco se určitě stalo, Ondra už musel udělat změnu. Bohužel pro mě ve smyslu, že mi solidně zatápí a bohudík pro něj, že je více ve hře. Pojďme se ho zeptat co to na mě kuje…

Ahoj Ondro, co se děje? Mám pocit, že hraji proti 15 hráčům, kteří mají navíc místo nohou motůrky. Tvá hra se kompletně změnila, má obrana se potí jak všichni občané České republiky v těchto tropických vedrech. Změnil jsi taktiku?

Zdravím Maruno, přesně nevím na co narážíš, ale je pravda, že k drobným změnám došlo nejen v kádru, ale i v pojetí hry. Na začátku šesté série jsem jen experimentoval a také to podle toho dopadalo. Nakonec jsem byl nucen posílit obranu a to razantně a to se ke konci této série ukázalo jako správný tah. Mým úkolem pro tentokrát nebylo zvýšit ofenzivu na úkor obrany, ale trochu snížit sebevědomí tvých útočníků. To se mi povedlo a v určitých situacích si myslím, že v kooperaci se správným postavením tyčí doháním tvé útočníky a tebe samotného k šílenství.

Právě… z 58. zápasu mi ještě teď zní symfonie s názvem „Arsenálské tyčky“. V tomto zápase jsem jich nastřelil snad 20, už jsi někdy viděl něco podobného?

Něco podobného jsem viděl snad jen u Micheala Oldfielda, který se kromě dvanáctistrunné kytary proslavil hrou na zvony tyčkoidního tvaru. Musím poznamenat, že zvuk nastřelených tyčí a zvuk Oldfieldových zvonů je velmi podobný a mě osobně se velmi dobře poslouchá. Ten zápas si pamatuji velmi dobře, protože zatímco já jsem v klidu seděl a s lehkým znepokojením sledoval útočný koncert Arsenalu, tak ty jsi v jednom kuse vyběhávával z prostoru laviček s rukama nad hlavou, ale velmi často jsi se vracel zpátky na sedadlo s hlavou skloněnou. Jednou jsi dokonce šel i s hlavou v dlaních, když tuším že v 78. minutě se stala věc, kdy Theo Walcott nastřelil levou tyč, míč se odrazil spadl na kopačku Fabregasovi, který napálil míč do Júlia Césara, od něj se míč odrazil ke Carlosi Velovi, který neomylně z prostoru šestnáctky trefil břevno a míč šel do autu. Tenhle zážitek byl nejspíš vhodnou chvílí pro prášky na nervy, protože v tu chvíli jsem se já málem zhroutil a se mnou možná tak půlka stadionu.

Podívejte se na kompletní statistiku.

18.6.2013
Marek Říha
Přečteno: 874x
Komentářů: 0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>