Tak nějak Mácháč bez Mácháče

Koncem školního roku, kdy se sešla více jak půlka třídy na společném obědě v jedné nejmenované restauraci v Mostě, jsme si vymysleli, že bychom se o prázdniny vydali někam k vodě. Nápad střídal nápad a nakonec padlo rozhodnutí, že pojedeme na Mácháč. Chvíli jsme se bavili o datu a počtu kolik nás vůbec pojede, nakonec jsme se stejně dohodli přes „Fejsíček“, že vyrazíme na tři dny, konkrétně od 19. července do 21. července.

Organizace a příjezd

Jelikož se do organizování tohoto výletu nikdo moc nehrnul, tak se toho musel ujat ten nejzkušenější… já. No něco tu smrdí, ale to je jedno. První věcí vůbec bylo, kolik lidí pojede. Týden před odjezdem se číslo zúčastněných zastavilo na 12. Na řadu tedy přišla rezervace v kempu, areálu chcete-li. Vybrali jsme si TERMIT 25, sice byl od Mácháče nejdál, ale za to nabízel i příjemné vyblbnutí v případě nehezkého počasí – beach volejbal, tenis, bazén, kluziště s umělým povrchem, lezeckou stěnu a v neposlední řadě golfové hřiště, vzdálené od areálu zhruba 200 metrů. Druhou věcí bylo, jak se tam dostaneme. Nakonec 9 lidí jelo auty, 2 človíčkové vlakem a 1 statečný na motorce (i když stejně pak přijel autem… doesn’t matter). Všechno se odvíjelo od vlakojezdičů, jejich čas příjezdu byl pro naše autíčka stěžejní. Čas příjezdu vlaku do Doks byl stanoven na 12:40, takže auta si dala sraz v 10:45 u mosteckého TESCA.
V den odjezdu, vzhledem k tomu, že všechno nechávám na poslední chvíli, jsem si ještě musel jet nakoupit pití, jídlo a ostatní další věci, abych v té džungli přežil, po příjezdu domu jsem si zabalil a vyšel ven čekat na Dana, který se stal řidičem prvního auta. Dorazili jsme na místo setkání v Mostě, počkali na ostatní a šli dokoupit pár věcí. Naplánovali jsme trasu, já jsem vytáhl můj malý brief, kde jsem měl mapku a mohlo se vyrazit.

Cesta, příjezd a „Jééé, hele Mácháč“

Cesta do městečka Doksy se celkem dala, ale vzhledem k tomu, že jsem měl část mapky ustřiženou jsme na první pokus netrefili stěžejní odbočku, na druhý pokus si Dan spletl levou s pravou a konečně na třetí pokus bylo vše OK. Po hrozných titěrných cestách jsme nakonec našli TERMIT25 a mohli jsme se jít ubytovat, jenže v tom telefon od K&K, kteří jeli vlakem, že jsou na místě a potřebují vyzvednout. Péťa jakožto řidič a já jakožto GPS master jsme se vydali pro tento „balíček“. Balíček byl neporušený a se vším všudy, navíc cestu už jsme znali, takže okolo 13:00 nás bylo 11. Šli jsme do areálu, kde nás přivítala mladá slečna, která toho už měla dost… bohužel s takovejma „hajzlama“ jako jsme my asi nepočítala, tak jsme jí hnedle dávali čoudy, ale brala to sportovně. Chtěla po nás vyplnit nějaký údaje o nás, kdo všechno bude mít snídani atd. Když nám dala klíče od chatek, tak jsme se šli ubytovat, vlastně jsme jen tašky hodili do rohů, vzali na sebe plavky, přes krky ručníky a hurá na Mácháč. Slečna nám říkala, že to „k vodě“ trvá 15 minut, ale my to šli dobrou půl hodinku. Zaplatili jsme vstup a hurá do vody, moc jsme toho nenaplavali, v podstatě jsme jen doplavali k takovému vzdálenému molu, kde jsme se chvíli slunili a když jsme se všichni z mola dostrkali zase do vody, plavali jsme ke břehu a dali si něco k jídlu. V tom volal poslední účastník zájezdu, že je někde v centru města a potřebuje navigovat. Úspěšně jsem ho navedl do areálu a vzhledem k tomu, že jsme nechtěli, aby tam na nás dlouho čekal, tak jsme se sbalili a šli za ním. Cestou zpátky jsme ještě klukům k narozeninám koupili trička. Když jsme tedy konečně byli komplet zahráli jsme si volejbal, večer něco ugrilovali, pokecali, popili, popřáli k narozeninám a šli spát.

Sport a BK

Druhý den jsme se na Mácháč ani nedostali. Vítr, mraky, ale bylo teplo, stejně jsme k vodě nevyšli. A tak jsme celý den strávili sportem, někdo hrál tenis, jiní zase volejbal, další badminton a někdo se jen cachtal v bazénku. K večeru jsme si zahráli florbal a když nás vyhodili nařachaní kluci z nějakýho hokejovýho týmu, že mají trénink, tak jsme se hodily do gala, šli do města na obrovskou pizzu (na kterou někteří čekali i 2,5 hodiny) a následně na Bílý Kámen. U vstupu hlavní diskotéky jsme se rozdělili na 3 tábory. První, který nebral ohledy na druhý a třetí a rovnou tam šel. Druhý, který nechápal první, který dal 100,- za vstup a který držel krok se třetí. A nakonec třetí, který bral ohledy na druhý i první. Po menší hádce jsme byli všichni uvnitř. Někdo se bavil více někdo méně. Pro mě osobně pajzl, kde už se nikdy neukáži, dokázal to i jeden nafetovaný jedinec, který chcal přímo proti nám, když jsme opouštěli areál Bílého kamene. Po zkušenostech a podle toho, co jsem tam viděl, tak zvažuji zplození potomka. No nic. Šli jsme zpátky do areálu, něco málo popili, šli spát.

Poslední den

Další den ráno jsme dali snídani a v podstatě ihned po ní jsme se museli, dle podmínek areálu, vystěhovat z chatek. I po vystěhování jsme v areálu ještě zůstali, dali si nějaké jídlo, posilnili se pitivem a vyrazily zpět do našich domovů. Tak možná za rok a trošku víc akčnější.

21.7.2013
Marek Říha
Přečteno: 1 144x
Komentářů: 0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>