Blog

Úspěšně odmaturováno

Úspěšně odmaturováno!

Omlouvám se za svou dvouměsíční neaktivitu, ale až si přečtete další články, které chystám publikovat, tak mě snad pochopíte. Nicméně zkoušku dospělosti mám úspěšně za sebou a můžu se soustředit pouze na vysokou školu. Tímto článkem Vám chci přiblížit mé vystoupení před komisí.
(Celý příspěvek…)

11.6.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
Internet odlidšťuje komunikaci

Internet odlidšťuje komunikaci

Jako téma k mé první úvaze na tomto webu jsem si vybral velmi ohranou písničku v posledních letech – Jak internet odlidšťuje komunikaci. Hned v úvodu by bylo dobré říci si, co to vlastně internet je. Internet jako takový se ve světě poprvé objevil okolo roku 1970, ovšem s výrazně nižšími možnostmi než jaké máme k dispozici nyní. (Celý příspěvek…)

11.5.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
Může za to šroub nebo led?

Může za to šroub nebo led?

Pro většinu z Vás je tento nadpis asi dosti nesrozumitelný, ovšem po přečtení celé příhody Vám bude vše jasné. V neděli 21. února jsem se nudil doma a k večeru jsem se dostal na počítač. Po připojení na Skype jsem okamžitě volal Danovi Lachmannovi (dále jen Lachy), že ho zejtra vezmu do školy autem a ať čeká na bečovském náměstí v 7:20.

V pondělí ráno si dám vydatnou snídani a jdu pomalu k autu. Jelikož je venku nějakých -4°C, tak okna jsou pokryta slabou vrstvou ledu, musím ji tedy důkladně odstranit. Poté zalezu do auta, upravím si vše potřebné jako zrdcátka, sedačku a naladím si rádio. Po naladění Fajn rádia vyjíždím směr Bečov. Lachy už čeká na zastávce a následně nastupuje. Po krátké konverzaci, která probíhá, jako vždy, v pohodě. Po přejezdu železničního přejezdu :D vyjíždíme Korozlukský kopec a tady to začne.

Ještě než dojedeme do kopce, tak zařadím za 2 a řikám Lachymu, že to klouže jako prase. Po ujetí asi 20 metrů řikám Lachymu „Řikej mi, jestli jede něco ze shora.“ On odpoví „Uvidíme světýlka.“ A v tu ránu se auto začne z ničeho nic chovat podezřele a nedá se ovládat a pomalu jsme se ve smyku přibližovali ke značce. Lachy se pevně drží dveří, protože ví, že sjedeme ze silnice a nejspíš narazíme do značky. Já se snažím brzdit, ale je to ještě horší. Už to vypadá, že narazíme do značky, ale pocit odpovědnosti a strachu mi řekne, že do té značky prostě nesmíme napálit a točím volant směrem doleva. Na poslední chvíli se mi podaří auto ztočit hned vedle značky a docela tvrdě narazíme do škarpy.Lachy, vystup si,“ to byla první věta po střetu s haldou sněhu a tvrdým příkopem. Když oba vylezeme řikám, že jsme v **** a co budeme dělat. Rozhodně by jsme bez pomoci nevyjeli.  Volám teda tátovi a ten řiká co a jak, a že přijede do 30 minut a pokusí se nás firemním autem vytáhnout. Shodou okolností projíždí kolem Lachyho strejda a pomůže nám úplně se vším, takže zapřáhne lano a dostává nás celkem bez poblémů ze škarpy. Ale když se pokouším auto nastartovat, tak to nejde a začne pípat alarm. Po druhém pípnutí strejda a Lachy obejdou  auto a zjišťují, že pneumatika je totálně vypuštěná. Ihned po zjištění vytahuje Lachyho strejda rezervu a hevér a nasazuje novou pneumatiku. Na té staré je přesně uprostřed zabodnutej šroub, což možná způsobilo to, že auto se nedalo ovládat. Poté sám nastartuje auto, vystoupí, nechá nás tam a odjíždí pryč. Za všechnu pomoc bych mu chtěl ještě jednou poděkovat.

Za 5 minut přijíždí táta a ptá se jak mi je, jestli je něco s autem, jak se to stalo atd. Pak jsme se ještě chvíli hrabali v autě a domluvili se co a jak. Plán byl takovej, že v klidu dojedeme ke škole a táta poté vezme poškozenou pneumatiku do servisu a následně ji opět „zprovozní“. Nechal jsem mu tedy klíčky a šli jsme s Lachym do školy. Po druhé hodině volá táta, že si mám dojít k hlavnímu vchodu pro klíčky. Při vyzvednutí klíčů mě táta podpoří i uklidní. Ale nic nemění na tom, že zpátky domů jsem jel jak pos*anej :D

Tak co? Mohl za to šroub nebo led?

26.4.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
Nejtěžší článek napsán

Nejtěžší článek napsán

Dne 20. dubna se na naší škole psala písemná maturitní slohová práce z českého jazyka. Musím říct, že jsem se na tuhle část maturity obzvlášť těšil, protože je to v podstatě nejjednoduší pasáž maturity a také proto, protože psaní mě docela baví. Nejvíce jsem se bál, že den před slohovkou neusnu, protože jsem strašnej trémař, ale kupodivu jsem ihned usnul.

V úterý ráno jsem vykročil z postele pravou nohou, otočil se směrem k oknu, kde vyselo mé sako, košile, kravata a nepochybně i černé ponožky :) odebral jsem se do kuchyně a s mámou jsem se v klidu nasnídal. Pak jsem si dal ranní spršku a převlíknul se do společenského. Rozhodnul jsem se, že na slohovku pojedu autem a cestou vezmu i Lenku Šešinovou (dále jen Čečka) z Raný a Daniela Lachmanna (dále jen Lachyho) z Bečova. V autě byla strašná sranda, snažili jsme se trochu uvolnit tu atmosféru. Zhruba v 7:15 jsme dorazili do školy, kde už se to chystalo na naše výtvory. Byly jsme rozděleni do dvou skupin a v 8:00 se zabouchli dveře. Bylo nám řečeno pár základních pravidel, které jsme všichni pochopili a v 8:05 nám byla sdělena témata. Ještě předtím než nám je „dozorčí“ sdělil, zavřel jsem oči a přál jsem si, ať je tam něco o reklamě. Pak už jsem jen poslouchal témata. Když jsem si vyslechl první tři, tak jsem se trošku lek, ale čtvrtý mi udělal radost – Média jsou nejmocnější zbraní (úvaha o povaze dnešní konzumní společnosti). Asi po dvou minutách jsem měl jasno a jako první se přihlásil k vybrání tématu a začal jsem psát.

Začal jsem psát koncept a nervy šly stranou. Po dvou a půl hodinách jsem dokončil svou práci na konceptu a využil jednu ze dvou možností opustit třídu. Šel jsem na záchod a protáhnout na chodbu. Když jsem se vrátil, tak jsem jen přepsal koncept do maturitních listů. Překontroloval chyby a svou práci odevzdal.\r\n\r\nK uvolnění jsme si dali ve škole ještě stolní fotbálek a pak jsem jel zpátky domů. Výsledky budou známy příští středu při předání vysvědčení za čtvrtý ročník. Přál bych si 2, takže až to budu znát, ihned Vás budu informovat.

22.4.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
Po plastické operaci

Minimálně tři týdny mimo hru

Podle obrázku je jasné, že se bude jednat o fotbal, ale hlavně o mé zdraví. Ve dvacátém kole České spořitelny I. ligy, kdy jsme hostili Viktorku Plzeň, jsem se v 79. minutě nešťastně zranil a musel jsem být převezen do mostecké nemocnice s podezřením na poškozený meniskus. Nebojte se, podle lékařů a fyzioterapeutů to není nic vážného. Konstatovali podvrtnuté a natažené části kolene. Bohužel, můj názor je takový, že mám přetržený nebo natržený sval či vaz.

Přesně před týdnem jsem po škole sednul na tramvaj a jel na páteční předzápasový trénink. Ještě před ním jsem se zastavil v sámožce u Kubísků a koupil si nějaké jídlo a pití. V kabině jsem si potichu pustil rádio a lehnul jsem si zhruba na hodinku, abych si odpočinul. Po probuzení jsem se převlékl a šel s chutí trénovat. V tréninku se dařilo a cítil jsem, že další den v sobotu se mi opět vrátí ztracená forma. Když jsem přijel domů, dal jsem si něco lehkého k jídlu, sednul na moment k počítači a pak jsem šel nabrat energii do postele.

Sobotní zamračené ráno mi pozitivní náladu určitě nenavodilo, ale na zápas jsem se i tak těšil. Ve složení já, táta a strejda jsme jeli do Mostu na Souš, kde hrajeme naše ligové zápasy. Po příjezdu jsem se šel kouknout na hřiště a nestačil jsem se divit, jak je trávník luxusně připraven (viz. fotky). V kabině byla dobrá nálada, a když trenér četl základní sestavu, tak jsem se docela bál o své místo stopera, protože mé poslední zápasy se moc nevyvedly, ale nakonec mi dal trenér důvěru.

Zápas začal a Plzeň začala lépe než my, vytvořili si několik šancí, ale s postupem času jsme se jim začali vyrovnávat a dokonce jsme je i přehrávali. Bohužel první poločas skončil bez branek. Druhá půle byla hodně o soubojích a v podstatě se fotbal začal hrát od 70. minuty. V 74. minutě jsme se dostali do vedení po trefě Kuby Černýho. Ale za pět minut to přišlo.

Na velkém vápně se rodila situace jeden na jednoho, kde jsem se ocitl jako bránící hráč. Věděl jsem, že si míč posune do pravé strany a tak jsem reagoval o trošku dříve. Se soupeřem jsme šli do sebe tělem, souboj jsem vyhrál a míč jsem si chtěl stáhnout pro sebe směrem do hřiště, ale když jsem dal nohu pod balón, tak mi křuplo v koleni a já se skácel k zemi. Je to opravdu strašné, slyšet zvuk křupnutí. Ihned ke mně přiběhl masér a začal mě ošetřovat. Po dvou minutách jsem dal pokyn směrem k lavičce, že to dál nepůjde. Masér mi koleno obvázal a jel jsem do nemocnice. Tam si mě vzal na starost doktor Česák a konstatoval, že to vypadá na podvrtnuté koleno a že nesmím 2-3 týdny trénovat ani běhat.

Včera jsem byl ještě u klubového ortopeda, který mi z kolene vytáhl asi 35ml krve :( a potvrdil podvrknuté koleno a že možná je náznak i na něco přetrženého, ale to, že by bolelo více. Na kontrolu jdu v pondělí, a pokud by se to nezlepšilo, tak bych šel na resonanci do Ústí, kde by mě kompletně vyšetřili.

Když jsme přijeli zpátky na hřiště, tak už hráli jen mladší dorostenci. A když jsem se ptal, jak jsme to dohráli mi, řekli, že jsme prohráli 2:1.

Za stavu 1:0 odejdete ze hřiště se zraněním, vrátíte se a výsledek 1:2…. Paráda.

11.4.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
skotsko

Jednou nohou ve Skotsku

O dopise od pana principála (viz. zde) jsme Vás již kontaktoval. Od té doby uběhlo pár dní a já jsem netrpělivě a nervózně čekal, kdy mi přijde v pořadí druhý dopis. Příliš dlouho to netrvalo a když jsem se 22. března vrátil z tréninku, tak na stole už na mě čekala velká modrobílá obálka. Bylo mi jasné o co půjde, ale to hlavní jsem stále netušil. A to, jestli budu podmínečně nebo nepodmínečně přijat či jestli se mnou vůbec počítají.

Pro ty, kteří stále netuší, tak jsem ve čtvrtém ročníku Soukromé střední školy pro marketing a ekonomiku podnikání a studuji obor IT & programování a na vysokou školu se chystám na Banff and Buchan College, kde bych chtěl studovat obor multimediální interaktivní tvorba.

Po příjezdu domů jsem šel do pokoje a hned jak jsem uviděl obálku, rozbušilo se mi srdce. Pomalu jsem jí začal otvírat a číst mezi řádky, když mě pak, někde uprostřed, zaujal text CONDITIONAL OFFER, bylo všechno jasné :) podmínečné přijetí bylo na světě. Nyní mi zbývá asi nejtěžší úkol a to zvládnout zkoušku dospělosti.

Byl jsem rád, že tuto podmínku dostali i Dan s Erikem. Naše přípravy tedy mohou začít naplno.

24.3.2010
Marek Říha
Komentářů: 0
Stránka 9 z 10«12345678910»